Johannes Hancke působil na univerzitách v Praze, ve Vratislavi a v Olomouci. V Olomouci učil matematiku v roce 1677, dále logiku (1678), fyziku (1679), metafyziku (1680), polemiku (1681-1682), morálku (1683), hermenautiku (1703-1704), byl také děkanem teologie 1704. Ve svých matematických spisech obracel zřetel k otázkám filozofickým a všeobecným. Ve své disertaci Theses mathematicae se v roce 1676 zaobíral problematikou aritmetických řad, definicí geometrických pojmů ap. V roce 1683 uveřejnil Hancke práci Utilitas matheseos ad fere omnes hominum status se extendes etc. V roce 1702 vyšla jeho práce o reformě kalendáře.

Literatura:

1) Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 214.

2) Ottův slovník naučný, sv. X, str. 838.

3) Vetter, Q.: Šest století matematického a astronomického učení na univerzitě Karlově v Praze. Věstník KSČN, 1952.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma