Roland Weitzenböck studoval v letech 1897-1902 na vojenských středních školách v Eisenstadtu a Hranicích na Moravě. V letech 1902-05 studoval na technické vojenské akademii ve Vídni a v Mödlingu. Dalších 5 let sloužil v armádě a od roku 1910 vyučoval matematiku na akademii v Mödlingu (tam byl učitelem brněnského profesora matematiky O. Borůvky). Současně se zapsal na vídeňskou univerzitu, kde v roce 1910 získal doktorát za práci Zum System von 3 Strahlenkomplexen im 4-dimensionalen Raum. Po krátkém studijním pobytu na univerzitách v Bonnu a v Göttingen předložil na vídeňské univerzitě habilitační spis Über einige spezielle Kollineationen des $R_4$. V roce 1913 byl jmenován soukromým docentem a současně odešel do Grazu, kde se stal asistentem na technice a také soukromým docentem. Během první světové války sloužil Weitzenböck v armádě.
V letech 1918-20 byl profesorem na německé technice v Praze, odkud v roce 1920 odešel na techniku do Grazu, když nastoupil na místo, které se uvolnilo po smrti Franze Hočevara. Také v Grazu působil Weitzenböck jen krátce a v roce 1921 přešel na univerzitu do Amsterodamu, kde učil až do roku roku 1945.
Roland Weitzenböck je autorem řady prací, které se zabývají především
teorií invariantů. V roce 1928 vydal rozsáhlou monografii s názvem Invarianten.
Literatura:
1. Toepell, M.: Mitgliedergesamtverzeichnis der Deutschen Mathematiker-Vereinigung 1890-1990. Mnichov 1991.
2. Einhorn, R.: Vertreter der Mathematik und Geometrie an den Wiener Hochschulen 1900-1940. Wien 1985.
Autor: Pavel
Šišma