Václav Štěpánský

Po maturitě na reálce v Hradci Králové se stal Václav Štěpánský posluchačem Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity, kde studoval teoretickou matematiku. Současně navštěvoval i přednášky z deskriptivní geometrie a aplikované matematiky na Vysoké škole speciálních nauk při ČVUT v Praze. Vysokoškolské studium ukončil v roce 1929 a v roce 1931 získal titul doktora přírodních věd. Po ukončení studia pracoval jako asistent v ústavu matematiky a deskriptivní geometrie na Vysoké škole báňské v Příbrami. Odtud ve 30. letech, z důvodů snižování počtu vysokoškolských pracovníků, přešel na gymnázium do Jaroměře a posléze pak do Chrudimi, kde působil až do roku 1945. Po válce se Václav Štěpánský vrátil na vysokou školu do Příbrami a s ní se pak záhy přestěhoval do Ostravy. V roce 1946 se Václav Štěpánský habilitoval. Na škole působil nejprve jako zastupující profesor a od roku 1963 jako profesor matematiky. V roce 1970 obhájil doktorskou práci na téma Nové nomografické zobrazovací metody v oblasti vztahů reálných a komplexních proměnných. Jejich aplikace zejména v hornictví a hutnictví a získal vědeckou hodnost doktora věd.

Vedle pedagogické činnosti se Václav Štěpánský zabýval zpočátku problematikou algebraických křivek a ploch, technickými aplikacemi analytické geometrie v hornictví a vícerozměrnou geometrií. Významná část jeho vědecké práce je zaměřena na nomografii, které se věnoval i po odchodu do důchodu v roce 1974. Vedle toho je autorem skript a učebních textů z matematické analýzy, deskriptivní geometrie, vektorového počtu a nomografie, které byly určeny především posluchačům Vysoké školy báňské a vznikly v poválečné době.
 

Literatura:

Láníček, J.: Za profesorem Václavem Štěpánským. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 26 (1981), str. 52-53.
 

Autor: Pavel Šišma