Zdeněk Vančura maturoval v roce 1938 na reálce v Nymburce, poté zahájil studium matematiky a deskriptivní geometrie na Přírodovědecké fakultě UK. Po přerušení v době války (Vančura pracoval nejprve v Občanské záložně v Nymburce, poté se živil půl roku jen kondicemi a od listopadu 1942 do konce války pracoval v totálním nasazení jako pomocný dělník v Příboře na Moravě) studium ukončil v roce 1946 a od roku 1947 byl asistentem jejího matematického semináře. V roce 1950 se stal doktorem přírodních věd za práci Kongruence Lieových koulí a byl jmenován odborným asistentem. V roce 1954 přešel na katedru matematiky a deskriptivní geometrie na Fakultu inženýrského stavitelství ČVUT. V roce 1955 byl jmenován docentem matematiky a na katedře pozdější stavební fakulty působil až do svého penzionování v roce 1985. V roce 1964 obhájil kandidátskou práci Kulové kongruence a jejich pláště. Adjungované přímkové kongruence a jejich pláště na Fakultě technické a jaderné fyziky ČSTV.
Klíčové postavení mezi jeho pracemi zaujímá dvojdílná učebnice Analytická
metoda v geometrii (1957, 1958), na níž začal původně
pracovat s E.
Čechem a která měla studentům přiblížit Čechovu knihu Základy analytické geometrie.
Těžiště Vančurovy práce spočívá v oblasti diferenciální geometrie, kde
se zabýval především problematikou dvojrozměrných kulových a přímkových
variet v trojrozměrném euklidovském prostoru.
Literatura:
1. Budínský, B; Vihan, P.: Docent Zdeněk
Vančura
šedesátníkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 25
(1980),
str. 227-228.
2. Drábek, K.: Šedesát let doc. RNDr. Zdeňka Vančury, CSc. Časopis pro pěstování matematiky,
105 (1980), 419-421.
2. Jokl, E.: Docent Zdeněk Vančura zemřel. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 49 (2004), str. 344-345.
Autor: Jaroslav
Folta, Pavel Šišma