Sigismund Hartmann vstoupil v roce 1647 do jezuitského řádu, stal se knězem a získal i doktorát teologie. Krátkou dobu vyučoval na jezuitském gymnáziu v Brně. Později byl profesorem matematiky na univerzitách ve Vratislavi, Olomouci a Praze. V Olomouci učil matematiku v roce 1666, dále logiku (1665), fyziku (1666), metafyziku (1667), dogmatiku (1674-1676), polemiku (1675), hermenautiku (1677-1678), byl také děkanem teologie 1678. V Praze 10 let přednášel (kolem roku 1668) teoretickou matematiku a geometrii. Pro své schopnosti byl současníky nazýván českým Eukleidem. Vydal několik astronomických a fyzikálních spisů. Většina jeho matematických spisů se ztratila.
 

Literatura:

1) Vetter, Q.: Vývoj matematiky v českých zemích od r. 1620 do konce 17. století. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. VI (1961), str. 214.

2) Ottův slovník naučný, sv. X, str. 923.

3) Vetter, Q.: Šest století matematického a astronomického učení na univerzitě Karlově v Praze. Věstník KSČN, 1952.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma