Heinrich Tietze

Heinrich Tietze prožil své mládí ve Vídni, kde navštěvoval gymnázium ve III. obvodu, na kterém v roce 1898 maturoval. Na podzim téhož roku začal studovat na vídeňské univerzitě. Původně se hodlal věnovat astronomii, brzy se však soustředil na matematiku. Ve druhém roce studia se blíže seznámil s P. Ehrenfestem a G. Herglotzem, které znal již z dob gymnaziálního studia. Ve školním roce 1900-01 Tietze své studium přerušil, aby vykonal vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník. Na podzim roku 1902 odešel studovat do Mnichova. Po roce se vrátil zpět do Vídně a začal pracovat na své disertační práci. V roce 1905 předložil na univerzitě spis s názvem Eine ganze transzendente Funktion, welche keiner algebraischen Differentialgleichungen genügt. Po vykonání rigorózních zkoušek z matematiky a astronomie byl dne 29. ledna 1904 promován doktorem filozofie.

Po získání doktorátu obdržel Tietze stipendium, které mu umožnilo v následujícím období navštěvovat přednášky na univerzitě v Berlíně a Göttingen. Na konci roku 1907 předložil na filozofické fakultě ve Vídni habilitační práci Über die topologischen Invarianten mehrdimensionaler Mannigfaltigkeiten. 1. června 1908 byl Tietze jmenován soukromým docentem matematiky. Jako soukromý docent konal na univerzitě přednášky věnované topologii, teorii transcendentních čísel, diskrétním grupám, teorii množin, bodovým množinám a teorii řetězových zlomků.

Společně se svým přítelem Hansem Hahnem konal Tietze ve Vídni v zimním semestru školního roku 1908/09 řadu přednášek v tzv. populárních univerzitních kurzech. Cílem těchto přednášek bylo přiblížit vyšší matematiku co nejširšímu okruhu posluchačů. Obsah těchto přednášek vycházel v letech 1911 a 1912 na pokračování v edici Wissen für Alle. Později byly přednášky vydány jako knížka Einführung in die Elemente der höheren Mathematik, která vyšla v roce 1925 v Lipsku.

V roce 1909 se Tietze ucházel o místo profesora matematiky na německé technice v Praze. Stolice se uvolnila poté, co byl 17. srpna 1909 penzionován Anton Grünwald. Tietze se v konkurzu umístil na třetím místě a profesorem byl jmenován Gerhard Kowalewski.

14. října 1910 císař jmenoval Tietzeho mimořádným profesorem matematiky na německé technice v Brně. Již od roku 1912 usiloval profesorský sbor brněnské techniky o Tietzeho jmenování řádným profesorem. K tomu došlo 5. dubna 1913.

V roce 1913 byl Tietze uvažován při obsazování stolice matematiky na německé technice v Praze, když dosavadní profesor Kowalewski přešel na německou univerzitu. Tietze se umístil na třetím místě a jmenován byl Wilhelm Blaschke. Blaschke působil na německé technice v Praze jen krátce a v následném konkurzu opět nacházíme jméno Heinricha Tietzeho, který byl navržen na prvním místě. Jmenován byl ovšem až v roce 1918 Roland Weitzenböck.

První světová válka odvedla Tietzeho z Brna. Povolán do armády byl již 1. srpna 1914 a své přednášky na technice převzal až po čtyřech letech 7. června 1918. 25. března 1919 složil Tietze slib věrnosti Československé republice. Změněné poměry a časté nabídky lukrativnějších míst na prestižních školách vedly k tomu, že Tietze brzy Brno opustil. V roce 1919 byl jmenován profesorem matematiky na univerzitě v Erlangen, kde nahradil Maxe Noethera a působil tam v letech 1919 až 1925.

Krátce po svém odchodu z Brna byl Tietze navržen na stolici matematiky na univerzitě v Grazu, kterou ale odmítl. Stejně nepřijal ani místo profesora na univerzitě ve Vratislavi v roce 1923.

V roce 1925 odešel Tietze na univerzitu do Mnichova a jeho nástupcem v Erlangen se stal jeho bývalý asistent v Brně Johann Radon. V Mnichově Tietze působil až do roku 1950, kdy byl k 1. srpnu penzionován. V následujících letech konal již jen příležitostné přednášky. Jak vyplývá ze seznamu jeho publikací, i v následujícím období svého života napsal několik vědeckých prací. Až teprve po dosažení věku 80 let se jeho zdravotní stav značně zhoršil a byl odkázán na pomoc své adoptivní dcery.

V roce 1929 byl Tietze zvolen řádným členem bavorské akademie věd. V letech 1934-42 a 1946-50 byl sekratářem její matematicko-přírodovědné třídy. V roce 1959 byl na sklonku svého života jmenován korespondenčním členem akademie věd ve Vídni.

Heinrich Tietze patřil bezesporu k nejvýznamnějším matematikům, kteří prošli brněnskou německou technikou během celého období její existence. Byl jedním z prvních matematiků, kteří se systematicky zabývali topologií. Z podnětu Felixe Kleina začal připravovat článek věnovaný této tehdy moderní matematické disciplíně do Encyklopädie der Mathematischen Wissenschaften. Příspěvek vyšel v roce 1930 pod názvem Beziehungen zwischen den verschieden Zweigen der Topologie.

Velmi známou Tietzeho prací je Einige Bemerkungen über das Problem des Kartenfärbens auf einseitigen Flächen, která souvisí s problémem čtyř barev. Zabývá se otázkou počtu navzájem sousedících oblastí a barvení map na jednostranných plochách. Několik prací před rokem 1913 bylo věnováno otázkám konvergence řetězových zlomků. Tietze zde pomocí geometrických metod odvodil řadu zajímavých vlastností. Ve své první publikované práci Über das Problem der Nachbargebiete im Raum nalezl Tietze jednoduchý model, který ukazuje, že v prostoru je možno zkonstruovat libovolně mnoho těles, které navzájem sousedí plochou. Tietze ukázal, že tato tělesa mohou být dokonce konvexní.

Zajímavé je, že se v roce 1923 zabýval i matematickými otázkami dědičnosti. Do jaké míry ho přitom ovlivnil brněnský pobyt, nám není známo. Tietze byl schopen popularizace i poměrně složitých matematických výsledků pro širokou veřejnost. Jeho kniha Gelöste und ungelöste mathematische Probleme aus alter und neuer Zeit (1949), která byla přeložena do holandštiny a angličtiny, si získala čtenáře po celém světě.
 

Literatura:

1. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Události na VUT v Brně. 9 (1999), č. 1, str. 20 - 21.

2. Šišma, P.: Matematika na německé technice v Brně. Praha 2002.
 

Autor: Jaroslav Folta, Pavel Šišma